Můj první pes byl pinč bez PP. Jmenoval se Filip. Koupili jsme si ho od starších lidí, kteří toho nešťastníka měli přivázaného u boudy řetězem na zahradě. Bylo mu 9 měsíců a byl plný energie. Rázem to byl pro nás nejkrásnější pes na světě. Sice se lišil svýmy parametry dosti od "Standartu plemene", kterému však nyní plně odpovídají moji současní Pinčové. Hned první den o samotě, při odchodu do práce, zdevastoval půl bytu. Přesto, že jsme byli ubezpečeni majiteli, že doma sám čekat umí. Byl to pro nás šok, ale prostě už byl náš. O vrácení jsme vůbec neuvažovali. Přizpůsobili jsme se tedy my Filipovi. Řešením bylo každý den ho vodit k mému tatínkovi do "školky", který už jako důchodce ho měl celé dopoledne na starosti. Trávil s námi veškerý volný čas, ale nejlépe mu bylo na chalupě, kde měl veškerou volnost a prakticky si dělal co chtěl on.
Bohužel, nevyhnula se mu závažná nemoc. Bojovali jsme s ní jak jen to šlo. Když jsme však poznali, že s ní začínáme prohrávat, rozhodli jsme se ukončit jeho trápení a ve 12,5 roce jsme ho nechali uspat. Všechny nás to velice zasáhlo. V tu chvíli jsem věděla, že bez psa již nemůžu být. Znovu pinč! Rozhodnutí bylo jasné. Všechny jeho povahové vlastnosti, které pinč má, nám totiž maximálně vyhovovaly. Nastalo hledání v inzerci. Bohužel v té době nebyli zrovna pinčové k mání. Po jednom z mnoha telefonních hovorů jsme se dozvěděli, že snad v Plzni je právě nový vrh štěňnátek s PP. Bylo rozhodnuto, náš nový pinč bude z Plzně. Vybrali jsme si pro něj jméno Arty z Vítání. Při návštěvě chovatele jsem byla udivena jak skvěle jsou jeho psi vycvičeni. Tam, díky panu Archmanovi, jsem se rozhodla, že udělám vše pro to aby i náš Artík se uměl takto skvěle chovat.
Shodou šťastných náhod jsme si po půl roce přivezli domů, tentokrát z Pyšel od paní Dvořákové, ještě jendoho Pinče - Kivana z Pyšelky. A tito pejskové nám úplně změnili život!